0 1878 japonských znaků kanji později…

6. května jsem konečně dosáhl svého cíle a po náročných 8,5 měsících jsem se prokousal celým balíčkem kanji dle Heisigovy metody! Počet doteď neustále přibývajících znaků se tak – určitě alespoň na chvíli – zastavil na čísle 1878.

Od napsání prvního příspěvku jsem se držel tempa 12 nových znaků denně a počet každodenně opakovaných znaků se tak dále zvyšoval, až přesáhl i hranici 200.

211 znaků na zopakování

Neznamená to ale, že už bych všechny znaky uměl – plno znaků si stále pořádně nepamatuji, protože jsou buď příliš složité, nebo k nim nemám vytvořené dost dobré mnemotechnické pomůcky. Znaky si ale postupně pořádně zapamatuji, počet opakovaných znaků se začne snižovat a já tak budu mít prostor posunout se s japonštinou dále.

Abych ukázal i nějaký znak, tak tady je jeden, který je pro mě asi nejsložitější, protože se skládá ze 4 radikálů a správně se píše 22 tahy. Radikál vpravo nahoře se navíc neobjevuje v žádném jiném kanji, což učení tohoto kanji jako celku ještě více komplikuje.

 

Nějaké ty statistiky

Celkově mi učení všech znaků zabralo 257 dní a průměrně jsem se tak učil 7,3 nových znaků denně. Anki čas neměří úplně přesně, nicméně odhadem jsem učením strávil průměrně 1,5 hod denně, tzn. přibližně 380 hodin.

Slušný je i počet kartiček, které jsem si za tu dobu prošel – dohromady jsem všechny kartičky s jednotlivými znaky viděl 31 147 krát. Správně jsem odpověděl na 92,4 % kartiček.

Celkové statistiky

Bohužel až později jsem zjistil, že existuje Anki aplikace pro Android. Později jsem se tedy znaky začal učit kdykoliv jsem měl během dne chvíli času na mobilu. Do té doby jsem si ale všechny opakované znaky ručně psal, takže teď mám pořádný štos papírů popsaný tisíci a tisíci kanji.

Kanji všude kam se podíváš

Naučit se všechny znaky bylo opravdu dost náročné, přestože jsem na doporučení z celého balíčku 2042 znaků 164 znaků odebral. Občas jsem měl samozřejmě i horší chvilky.

Například když se mi opravdu nedařilo a měl jsem podprůměrné procento úspěšnosti. To ve výsledku zvyšuje počet opakovaných znaků hned další den, protože jakmile uděláte chybu, tak znak automaticky uvidíte ještě jednou ve stejný den a poté další den, abyste si ho pořádně vryli do paměti. Pokud už však víte, že další den vás už čeká 150 znaků, tak už nechcete, aby ten počet dále rostl.

Opakovat, opakovat, opakovat

Ze začátku jsem četl plno rad jak postupovat, abych celý balíček dokončil. Rada, která se objevovala nejvíc a zpětně myslím, že byla tou nejdůležitější, byla opakovat každý den všechny znaky, které Anki k opakování nabídne. Pokud toto nedodržíte, znaky se vám velmi rychle začnou hromadit a za chvíli může být počet nezvladatelný. Navíc tím prodloužíte interval opakování, což způsobí, že budete dělat více chyb, což také znamená více znaků na opakování. Sám jsem jeden den opakování úplně vynechal a další den nebyl vůbec příjemný. A to byl jen jeden vynechaný den.

Pozor na příliš rychlé tempo

Všude se dá pochopitelně dočíst o success stories, kdy někdo tento balíček znaků zvládnul např. za 3 měsíce. To ale znamená více než 20 nových znaků denně. Myslím ale, že toto tempo je téměř nezvladatelné a často vede k vyhoření, kdy už člověk další učení prostě nezvládá a na nějakou dobu s ním přestane. Pokud ale přestane na několik týdnů, může poté začít v podstatě znovu od začátku, protože velkou část znaků a hlavně s nimi spojenými mnemotechnickými pomůckami zapomene.

Nenechat se demotivovat

Při učení znaků jsem rychle zjistil, že to, že se naučím znaky, ještě vlastně nic neznamená. Psaná japonština je extrémně složitá a jediný znak tak sám o sobě často nic neznamená, nebo má případně několik různých významů, které spolu mnohdy ani nesouvisí.

Zároveň jsem se přitom tedy neučil ani mluvit a v podstatě to mohlo působit tak, že se nikam neposouvám.

Toto mě nakonec neodradilo a postupně jsem začal vidět přínosy učení se znaků. Tím hlavním je, že jsem se většinou učil nejdůležitější význam, které kanji mělo ať už samostatně, nebo ve spojení s dalšími kanji (je to vážně hodně složité, vysvětlím to spíš někdy jindy). Další výhoda je tato:

Znaky už pro mě nejsou strašidla!

Když někomu ukážu nějaké to kanji, tak vidí jen podivnou změť čárek, prostě rozsypanou rýži. Já už ale ne, znaky už zkrátka dávají smysl a psát je není žádný problém.

A co dál?

U znaků samozřejmě nekončím. Samy o sobě by byly navíc k ničemu. Mám za sebou zhruba 400 hodin studia japonštiny (když k učení kanji ještě připočtu čas, kdy jsem se učil 2 základní japonské abecedy a nějaká slovíčka). Japonština je ale považována za jeden z nejnáročnějších jazyků a odhadovaný čas na její naučení je 2200 hodin (viz například tady). Ještě toho tedy mám vážně hodně před sebou.

Teď už se ale můžu pustit do slovíček a vět v psané podobě a konečně se tak začít učit japonské znaky opravdu používat. Už mám stažený i nový balíček do Anki. O tom ale zase příště.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *